Sníh, sníh, sníh ...

Padá pomalu a pokrývá vše téměř neskutečným tichem, zakrývá věci, zakrývá každou smutnost a přenáší nás do jiné dimenze, kde nám Příroda, která nám tolik bere, chce ještě více darovat, a to ne soucitným, ale kouzelným činem.

Zvedneš tvář k nebi a nabídneš celé své já novému, co přichází, ta bílá, moučná pokrývka, tak svěží, mění to, co je viditelné, a otevírá dveře do jiného světa, který naděje proměňuje v téměř hmatatelný sen.

Bílá, která vše pokrývá, v nás vyvolává pocity čistoty a extáze se mění v radost.

Radost ze života, radost ze zážitků, které se každý rok obnovují díky této bílé pokrývce. Kloužeš po ní různými způsoby, chodíš po ní, bruslíš a radost těch nejmenších nakazí i dospělé. Naděje se stává i tímto, možností prožít tuto sezónu na sněhu, než nás i ona opustí a nechá znovu vyvstat jiný svět, ve kterém budeme moci a umět hledět do budoucnosti lepšího světa.