Lidé z hor

Na horách jste v přímém kontaktu s přírodou, musíte ji milovat a respektovat, pokud chcete, aby příroda respektovala vás. Lidé z hor to vědí odjakživa, otužilí a pracovití žijí s lesy a vrcholy, které i v tichu k vám promlouvají.

Dolomity jsou neocenitelným darem, turistika je zpřístupnila komukoliv, kdo o to stojí, a vždy přinášejí emoce, které zůstávají v srdci.

Jako kniha, která se pomalu listuje, můžeme směřovat k budoucím stránkám, které teprve čekají na napsání, nebo se vracet ke stránkám již napsaným a přemýšlet o tom, co bylo.

Vzpomněli bychom si, jak se v době, kdy nebyly lanovky, stoupalo nahoru na lyžích s tuleními pásy a pak se sjíždělo do údolí po málo projetých úsecích: fyzické cvičení, které otužovalo i mysl a každý jej prožíval podle svých možností. Byla potřeba námaha a oběť, ale to nás učilo, že bez oběti (výstup) nemůžete získat zaslouženou odměnu (sjezd).

Pokud takové bylo kdysi alpské lyžování, podobně to platilo i pro to, co je dnes běžecké lyžování, které bylo kdysi nerozlučně spojeno s tím prvním. Dva kusy dřeva na nohou a člověk se odrážel, dnes máme lepší vybavení, můžeme chodit po lesích s menší námahou a větší bezpečností. A do lesů můžeme jít se sněžnicemi na nohou, s „čapšemi“, můžeme chodit po vysokém sněhu a dosáhnout míst, která jsou v zimě čistou magií.

Ale nezapomínejme na jeden z historických nástrojů, sáňky. I dnes se velcí i malí s radostí spouštějí po dlouhých i krátkých trasách, nezapomenutelné chvíle pro ty nejmenší.

Mohli bychom pokračovat dlouho, abychom pochopili, jak může hora tolik dát, a možná ještě více v těžkých chvílích, kdy je třeba se vzdát určitých pohodlí a privilegií, je na nás, jak dokážeme využít to, co nám život nabízí: čistý vzduch a velká krása, to lidé z hor dobře vědí.